close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

zařazování

23. listopadu 2013 v 22:12 | Elizabet Rowensan |  Info a přilášení


1.Báseň moudrého klobouku

Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabrá srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!

2.báseň moudrého klobouku

S mnohými se již dávno znám,
nováčky však moc rád mám.
Celý školní rok jsem zase spal,
abych se na vás nachystal.

Kdo že jsem?
No přece klobouk moudrý,
co vám do hlavy vidí.
Znal jsem čtyři velké hlavy,
jak se jenom jmenovaly?

První byl Godrik Nebelvír,
co sílu statečnosti znal.
Založil kolej Nebelvír
a do znaku mu lva dal.

Druhá byla moudrá hlava,
co z Havraspáru pocházela.
Je to naše Rowena,
co si moudrosti cenila

Helga z Mrzimoru založila kolej další,
i když v té době nebyla vůbec postarší,
nikdy by tě nezradila,
a i pracovitá byla.

Poslední, no málem bych na něj zapomněl,
je Salazar Zmijozel, co na hadech zel
Měl své vlastní představy,
o světě bez hranic.

Nasaď si mě na svou hlavu
bez sebemenšího strachu
a já ti s radostí oznámím,
do jaké koleje tě zařadím.

3.báseň moudrého klobouku

Za časů, kdy mne ušili,
už je to tisíc let
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde leží Mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích, v touze
vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost zas
bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
si cenil ctižádosti.
Pokavad byli na živu,
každý si vedl svou:
ale co pak, až jedenkrát
už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír:
tak padla volba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž si nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš!

4.píseň moudrého klobouku

Za dávných dob,
když jsem byl mlád
a Bradavice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli tehdy spolu
zřídit tu všech na světě
nejlepší kouzel školu.
Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo lepší přátelé
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze další pár,
o němž bylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspáru
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec nutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel: Učme jen ty,
co nejčistší krev mají."
Havraspár zas: My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nebelvír: Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdály se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen koho chtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dál ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
V Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyřmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvarů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten,
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hrozí všem
a škola nepřežije.
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám vešla svízel.
Z té nerozlučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje se však nikdy víc
jak dříve nespojily.
Teď moudrý klobouk přichází,
vy víte,co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechněte,co zpívám:
když dělíme žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach,vězte všichni, kdo tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinak se zevnitř zhroutíme,
tak z ní má zpráva pro vás.
Však už jsem dost vás varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
Přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte.

Tak to jsou básně moudrého klobouku doufám že se vám líbily

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama